Umbilikální hernie čili pupeční kýla

Pupeční kýla je nejčastěji se vyskytující kýla u kojenců. Častěji ji vídáme u nedonošených dětí a šance na úpravu bez chirurgického řešení je vysoká. Kýla může být jen nepatrná a její diagnostika je možná pouze za pomoci ultrazvuku, ale jsou i kýly které u rodičů budí svou velikostí (jak do šířky tak vyklenutím nad břišní stěnu) respekt.

Kýla vzniká v místě ztenčení břišní stěny kde vcházel pupečník . Zde vznikne kýlní vak jehož vstupem je kýlní branka. Kýlní vak obsahuje kýlní obsah čímž je pobřišnice a střevní kličky ( nejčastěji). Když se na kýlu položí prst a vyvine se kontinuální, lehký tlak, kýla zmizí zpět v dutině břišní. Tomuto jevu říkáme , že je kýla reponovatelná. Často můžeme pupeční kýlu vidět ruku v ruce s diastázou břišních svalů, kdy je zeslabena linea alba (vaz mezi svalovými bříšky přímého břišního svalu). Vidíme-li takovéto bříško u miminka, musíme se ptát jak vypadají opory o horní končetiny v poloze na břiše ( pasení koníčků), zdali je děťátko schopné aktivovat břišní stěnu.

Terapie pouhým kýlním pásem či přelepením bříška širokou lepící páskou nezohledňuje celkový stav břišní stěny a kvalitu psychomotorického vývoje.

Fyzioterapie v tomto ohledu nabízí komplexnější řešení. Přicházíte-li k terapeutovy s problémem pupeční kýly, vždy proběhne kontrola psychomotorického vývoje. Na jejímž podkladě jsou rodičům doporučeny nejčastěji:

- úprava manipulace s děťátkem,

- cílené cviky na aktivaci břišní stěny

- aplikace kinesiologického tejpu

Je-li rodič v terapii aktivní je možné že kýla zmizí v horizontu týdnů či pár měsíců. Bříško se stává kompaktním a funkčním což je nesmírně důležité pro správný psychomotorický vývoj.

Komplikací pupeční kýly může být její uskřinutí. Tento stav je ovšem u miminek ojedinělý!